Nejen o parcích v Lanškrouně

Jako červená niť se táhne naší anketou téma lanškrounských parků. Protože mezi mé priority vždy patřily úpravy veřejných ploch a zlepšení stavu zeleně, jsem tomu rád. Přiznávám také, že současná situace má i k mé spokojenosti hodně daleko. Vysvětlení je nutno hledat kde jinde, než v penězích. Město Lanškroun má nadprůměrné kapitálové výdaje oproti těm běžným – jinými slovy to znamená, že se více investuje (staví, rekonstruuje), než se „prožere“. A co se staví? V minulých letech šly obrovské peníze na bytovou výstavbu, zařízení pro seniory, sportoviště, školy a školky. V současné době je z velkých akcí nejdále příprava sportovního areálu, jehož součástí bude i dětské dopravní hřiště a skatepark, a návštěvnické centrum, kam by se mohl přestěhovat i dům dětí a mládeže. Tyto velké akce jsou nad rámec možností městského rozpočtu. Proto vždy hledáme možnost finanční podpory zvenku, tzn. dotace. A tady je kámen úrazu – ne na vše, co bychom potřebovali v našem městě realizovat, existuje vhodný dotační program. A tak se může stát, že stavíme něco, co by třeba mohlo ještě pár let počkat, zatímco jiný, palčivější problém, se zdánlivě neřeší. To je případ kulturáku anebo taky městských parků. Zejména co se týče parků (nebo přesněji zahrad, neboť jsou malé rozlohou a nachází se uvnitř města), jsme vyvinuli nemalé úsilí. Výsledkem je studie od architekta Kokeše a zrealizované zdi jakožto I. etapa městských zahrad. Na výstavbu ohraničení zámecké a pivovarské zahrady se nám totiž podařily získat peníze ze státního rozpočtu, na to další zatím nikoliv. Naději však neztrácím, a pokud se to nepodaří ani v nejbližších 2 letech, budu usilovat o to, aby se v úpravě uvedených míst pokračovalo i bez dotací. Jenže v tom je druhý kámen úrazu – z vlastních peněz budujeme a opravujeme především městské komunikace a chodníky, protože na to žádné dotace neexistují. A pak se musím jako zastupitel rozhodnout: Opravíme z našich peněz chodník na ulici Dobrovského nebo na sídlišti, nebo upřednostníme zeleň? Věřte mi, není to jednoduché rozhodování.

A nakonec ještě 3 poznámky:

Často musím vysvětlovat, proč nejsou stávající parky otevřeny. Takže – pivovarská zahrada. Asi se se mnou shodnete, že tam uvnitř zatím nic není, a tak k otevření není důvod.

Zámecký park – stávající stav mne opravdu netěší. Mým přáním bylo, aby zároveň se zdí se zrealizoval i průchod od zámku do ulice Třešňovecké. Bohužel záměr se nepodařil, pasivita (podraz, hloupost, lenivost) úředníků zvítězila. Od léta, kdy jsem zjistil, že park není přístupný veřejnosti, bojuji s pasivitou (… doplňte si sami) těch, kteří to mají na starosti, teď, v říjnu, jsem už snad zvítězil.

Park u Magdalského kostela – Tento park není v majetku města, patří římskokatolické farnosti. Zamykají ho z důvodů neustálých problémů s vandaly. Pan Czendlik si je vědom, že to je jednoduché, nikoliv však dobré řešení, a přislíbil mi, že na jaře park otevřou a zamyslí se i nad tím, jak jej zkulturnit pro oddech občanů, zejména pro maminky s malými dětmi.

Druhá má poznámka je určena těm, kterým se stávající zdi nelíbí. Všem těm (a nejenom jim) doporučuji, aby si přečetli nádhernou pohádku Jiřího Trnky „Zahrada“.

A poslední poznámka nebo spíše vzkaz těm, kteří chtějí bourat zdi v našem městě: Pánové, třísku v oku svého bratra vidíte, ale ne už břevno v oku svém? Zbourejte nejprve zdi mezi lidmi, které jste za poslední čtyři roky v našem městě postavili vy sami!