Tak jsem se – spolu s dalšími lanškrounskými divadelníky – konečně podíval do nového kulturního domu. Dojmů a taky otazníků mám plnou hlavu, ale chytřejší doufám budu, až proběhnou skutečné zátěžové akce celého objektu. Jednou z nich bude jistě Galavečer Škeble v pátek 3. května 2019. Očekáváme až 300 návštěvníků, které se pokusíme posadit ze všech stran kolem herců a vyzkoušet tak (jako kdysi ve starém kulturáku) hraní v aréně. A protože představení Galavečera bude zároveň i premiérou, musíme taky připočítat plný provoz barů, raut a možná i nějaký ten tanec. Bude to výzva jak pro pořadatele, tak pro zaměstnance Kulturního centra, bez jejichž pomoci a dozoru se žádný uživatel sálu neobejde.

A s tím souvisí jedna nečekaná vzpomínka. Kdysi jsem se, ještě jako zastupitel, zúčastnil prohlídky hokejové arény v Pardubicích. Když jsme vstoupili do šaten hokejistů, zarazily nás jejich neomítnuté betonové stěny. Na náš dotaz reagoval tehdejší manažer Zbyněk Kusý s upřímným údivem: „Vy byste chtěli hokejistům omítat stěny? Pokaždé, když prohrajou, do nich mlátí hokejkama, ti si omítku nezaslouží!”

Uznali jsme tehdy, že to bylo velmi rozumné a praktické stavební řešení, a mě samotného pak později zklamalo, když jsem v nové hokejové hale v Lanškrouně omítky v šatnách objevil. „Copak ten náš architekt tohle neví?” říkal jsem si.

Až teprve v novém kulturním domě jsem tento nadčasový prvek zase spatřil. Betonových stěn je zde habaděj, a kromě toho, že jde spolu se dřevem o přírodní materiály (slova architekta), je tady ještě ten hokejkový bonus navíc! Nelíbil se ti ples? Kapela? Divadlo? Politik? Nevadí. Kopni si při odchodu domů do betonu, práskni do něj pěstí nebo ho přetáhni deštníkem – a hned ti bude líp. A i kdyby sis při tom zlomil ruku a vykřičel plíce, náš nový kulturní dům se ani nezachvěje a ta tvoje pěstička mu vůbec neublíží.

Jan Střecha