Větrné elektrárnyV podstatě jediným a stále dokola opakovaným argumentem obhájců větrných elektráren, kteří se jistě ne náhodou rekrutují převážně z členů zastupitelstev v jednotlivých obcích a jejich rodinných příslušníků, je tvrzení o jednoznačné ekonomické výhodnosti umístění těchto elektráren v katastru obce. Důvodem této výhodnosti má být pravidelný tok finančních prostředků do rozpočtu obce ze strany investorů a tedy údajně jediná cesta, jak zachránit budoucí rozvoj obce. Jako alternativa výstavby větrných elektráren jsou pak prezentovány jednotlivými představiteli obcí katastrofické scénáře o rozpočtových úsporách vedoucích k omezení investičních akcí a rostoucí zadluženosti, o kulturně společenském úpadku obce, o vylidnění směřujícím postupně až k zániku obce. Výstavba větrných elektráren je tak deklarována jako rozpočtový všelék, díky němuž má obec jedinou šanci nadále vzkvétat. Všelék, který každoročně pomůže obci k blahobytu, ke spokojenosti občanů, k realizaci projektů, díky nimž se obce stanou pulzujícími centry společenského dění ?

Pokud by se v případě výstavby větrných elektráren nejednalo o natolik závažnou záležitost, která významným způsobem a v podstatě nenávratně zcela negativně ovlivní nejen krajinný ráz a ekologickou stabilitu prostředí, ale rovněž život budoucí generace občanů obce, stačilo by se snad nad výše uvedeným argumentem pousmát, případně si poklepat na čelo a myslet si něco o naprosté naivitě, neschopnosti, slaboduchosti a nezkušenosti. Není tomu tak. Nestačí se smát a klepat si na čelo. S ohledem na význam akce je třeba přemýšlet a konat. Tato gigantická kovová monstra nejsou dřevěné posedy myslivců, které splývají s přírodou a v případě jejich neužívání v poklidu a nenápadně díky své přírodní podstatě zmizí přirozeným biologickým procesem. Jedná se o stavby, jejichž funkce je časově předurčena často zcela nesmyslnou ekopolitikou bruselských úředníků, potažmo politických představitelů našeho státu napojených na zájmové skupiny osob dočasně alokujících vlastní kapitál v energetickém průmyslu. Jedná se o díla bez jakékoliv přidané hodnoty pro společnost, pro přírodu, pro člověka. Díla, jejichž hodnota po uplynutí dvaceti let, kdy skončí státem garantovaná výkupní cena ekoenergie, klesne na minimum. Díla, o které nebude mít po uplynutí doby jejich životnosti nikdo zájem. Jejich vlastníci, důkladně vytunelované obchodní společnosti, jejímiž akcionáři a společníky budou pražští bezdomovci, nebudou mít zájem tato kovomonstra dále spravovat, opravovat, udržovat, odstraňovat ? Zůstanou nehybně stát na svém místě, v obcích, kde ještě před několika lety souhlasili s jejich výstavbou často zabednění a naivní, případně zkorumpovaní zastupitelé. Pak bude pozdě na to chtít se ptát, a co děti ?

Takové budoucnosti je třeba se aktivně bránit již nyní. Nelze spoléhat na ostatní. Každý, kdo má to štěstí a Bůh jej obdařil špetkou zdravého rozumu, ví, že větrné elektrárny volně rozseté po krajině a vlastněné účelově založenými obchodními společnostmi bez jakékoliv společenské odpovědnosti, jsou slepou uličkou, na jejímž konci jsou starosti budoucích generací. Nikdo ze současných skutečných investorů výstavby těchto elektráren, tedy osob, jejichž kapitál či know-how se alespoň částečně na těchto projektech podílí, nebude mít po ukončení ekonomické výnosnosti elektráren již jakoukoliv odpovědnost za jejich odstranění. To bohužel náš právní řád umožňuje. Kdo tvrdí opak, lže. Obchodní společnosti vystupující jako vlastníci elektráren skončí v konkurzu a nikdo si na nich již nikdy nic nevezme. A na lidech, kteří po mnoho let budou mít v provozu elektráren výborný byznys financovaný námi všemi v podobě vyšší ceny elektrické energie, si rovněž nikdo nic nevezme. A tak zůstane nákladná likvidace větrných elektráren na obcích, v jejichž katastru se nacházejí. Demagogie představitelů obcí však neustále útočí na inteligenci každého normálního občana. Naprosto nesmyslná argumentace starostů o smluvním zajištění oné ekonomické výhodnosti pro obce a zajištění budoucí likvidace elektráren je až zarážející. Hodnota právní rady, jak se z každého závazku vyplývajícího ze smluvního ujednání s obcí vyvázat, je takřka nulová. Proč? Protože to naprostá většina lidí, kteří se pohybují v tomto ekobyznysu, ví. Nikdo si nemusí platit za právní radu, za kterou již zaplatil při svém předchozím podnikání, případně za ni zaplatil někdo z okruhu jeho známých. Ta rada je jednoduchá. V první fázi převést majetek (stavbu větrné elektrárny) na jinou spřátelenou obchodní společnost a dosavadní smluvně zavázanou společnost tzv. poslat do konkurzu (tím se skutečný investor zbaví závazku hradit původně sjednané příspěvky do rozpočtu obce a nový vlastník elektrárny ? spřátelená obchodní společnost ? bude v klidu nadále podnikat) a ve druhé fázi po uplynutí doby životnosti větrné elektrárny se obchodní podíl či akcie oné spřátelené obchodní společnosti prodá za 1,- Kč výše zmiňovanému pražskému bezdomovci (ve skutečnosti obdrží tento bezdomovec úplatu 1.000,- Kč za výpomoc). S oním bezdomovcem se pak obec bude dlouhá léta soudit o odstranění stavby. Geniálně jednoduché. Jen ti zastupitelé to stále nemohou pochopit, nebo nechtějí. Je to z hlouposti či z jiného důvodu? Opravdu jsou všichni zastupitelé nechápavější než občané, kteří je volili? Nejsou v tom jiné ekonomické zájmy? Nehrají roli pozemky a úplatky? Nechť si na tuto otázku vytvoří každý ze čtenářů tohoto příspěvku svůj vlastní názor. Nevěřte však argumentu obhájců větrných elektráren, který je popsán v úvodu tohoto článku. Je lichý, nepravdivý, zkreslující, naivní, stupidní. Jedná se o falešný mýtus uměle vytvářený lidmi, kterým jste dali důvěru ve volbách, lidmi, kteří však již nechtějí naslouchat voličům, ale mincím. Jedná se o projev slabosti a neschopnosti spravovat věci veřejné s péčí řádného hospodáře, o projev nezodpovědnosti vůči budoucím generacím, o projev klientského kapitalismu se všemi jeho aspekty, o projev nezralosti nepřímé demokracie a ekologického apatismu, o pošlapání všech principů, jimž se po stovky let řídili naši předkové při obhospodařování půdy a krajiny, o projev lidské sobeckosti. Máte jedinečnou možnost postavit se čelem tomuto pokrytectví a rozhodnout o zachování budoucí neposkvrněnosti prostředí, ve kterém žijete a ve kterém budou žít vaši potomci. Přijďte 6. 3. 2010 v místním referendu říci konečné NE!

Mgr. Jan Urban, advokát